Karel Čapek: R.U.R.: „Bylo v nás tolik vůle, tolik chuti žít…“

Bylo to právě R.U.R., které Čapka proslavilo po celém světě a mělo naprosto fenomenální úspěch. Zvláštní je, že se tak často výklad tohoto dramatu liší od výkladu samotného autora. Čapkovo drama je interpretováno jako jakási obava z industrializace, obava z techniky a pokroku, který nás přehluší a snad i zahubí… Ale tomuto výkladu se Čapek bránil, on naopak oslavoval člověka: „Technika, pokrok, ideály, víra, to vše bylo mi spíše ilustrací lidského pokolení než smyslem hry.“

Čapek mluví o pyšné, mužské velikosti ducha, která se pokorně skloní k věčnému životu, který nese žena, nositelka lásky a mateřství – kdo by si spojil tyto atributy právě s hrou o robotech? Spíše nás ve spojení s R.U.R. napadne vznik slova Robot (Čapek ho sám psal s velkým R …) a všechny další asociace směřují k humanoidním robotům a zákonům robotiky. Ale Asimov se v roce 1920, kdy byla vydána hra R.U.R., teprve narodil! Čapek tedy značně předběhl dobu. Jeho dílo je tak svižné a nekomplikované, plné empatie a takové té typicky čapkovské „lidskosti“, že máme pocit, jako by to psal včera. Fascinující je podobnost témat, která se objevují v R.U.R. a která dnes rezonují společností. Jako by to psal pro nás, přímo na míru, pro dnešní dny. A právě toto prolnutí témat, paralelně se odvíjejících a přitom směřujících stále ke stejnému člověku, se stalo inspirací pro tuto inscenaci.