Recenze: Petr Jan Svoboda
MALIS při DS Scéna Libochovice
Jestliže bylo našemu lektorskému sboru (alias porotě) na jednom z předchozích seminářů přičteno k dobru, že dokáže jako jeden z mála prezentovat i odlišné vidění na tu kterou inscenaci, tak pondělní scénická adaptace inspirovaná komiksem Pavla Čecha Tajemství ostrova za prkennou ohradou by mohla být dalším příkladem. Od obdivu k hravosti a fantazijnosti, až po absenci srozumitelnosti a nečitelnosti příběhu.
Ale pojďme postupně: Většina inscenací režiséra Ladislava Valeše přináší vždy něco, co je činí výjimečnými a co se vymyká běžné produkci na amatérské scéně. Ve slově o představení se konstatuje, že půjde o „příběh o přátelství, pocitu viny a smíření, který nás vrací do doby, kdy klukovské přátelství bylo stvrzováno krví“. Režisér si vybral k prezentaci takového příběhu tři mladé členy souboru MALIS a adaptoval pro ně výše zmíněný komiks Pavla Čecha. Jestliže se kritériem postupu na KDP stalo zdařilé předvedení hravosti, nápaditosti a fantazie a vycházelo i z oceněné režisérovy adaptace, pak všichni přítomní s napětím očekávali, jak mladí a logicky neostřílení herci zvládnou přenos na jinou scénu a jak se vyrovnají nejen s trémou, ale i s onou výjimečností, která k Valešově přístupu neodmyslitelně patří. V tomto případě k předvedení, které jakoby vzniká právě teď a před námi a je charakteristické právě svou bezprostředností, originalitou a fantazijností. Tady musíme konstatovat, že všichni tři mladí herečtí adepti projevují nesporný talent a věříme, že zkouškové období a zkušenost režiséra pro ně znamenalo jednoznačně pozitivní etapu v jejich, doufejme, dalším hereckém růstu. Štěpánka Cimrmanová se nám zdála v tomto směru nejdál, ale ani oba její partneři, Kristián Valeš a Štěpán Bližík, se rozhodně nemají za co stydět.
Jisté pochybnosti však přináší právě ten nejtěžší požadavek na takovouto prezentaci, a to je ono přenesení autentičnosti, bezprostřednosti a hravosti, která se reprízováním nesmí „zautomati-zovat“, ale musí se stále jevit jako by vznikala právě teď a všechny tři herce o to víc zajímala a bavila. A tady se patrně projevila přece jen nezkušenost všech tří talentovaných interpretů. Řada sekvencí, které na zkušebně jistě vznikaly spontánně, se ve včerejším představení bohužel prezentovala „narežírovaně“ a předem připraveně, a tím bohužel ztrácela onu jedinečnost a hravost oceňovanou při výběru na vysockou přehlídku. Přesto jsme rádi, že se tento typ představení na KDP objevuje a rozhodně jej obohacuje.
Na začátku jsme zmínili i jistou nečitelnost a nesrozumitelnost samotného příběhu. Částečně může být způsobena i hereckou nezkušeností trojice interpretů, ale věříme, že zkušený režisér, jakým bezesporu Ladislav Valeš je, by měl ještě zasáhnout jak do textu, tak i do samotného provedení, a to zejména na začátku, aby divák dostal jednoznačnou informaci, kdo příběh vypráví a tím pak logicky pochopil i závěrečné vyústění.
Na závěr se zastavme u jednoduché scény, rekvizit a kostýmů. U takto pojaté inscenace však zdánlivé maličkosti mohou hrát důležitou roli. Jestliže mají Štěpánka a Kristián oba černé kalhoty a červenou mikinu a Štěpán je „dozelena“, začne hloubavý divák přemýšlet proč ?? Na fotografiích z předchozích repríz jsme objevili oblečení, které tyto myšlenky neevokuje. Bylo proto dobré myslet i na takové věci. Podobně třeba stůl. Jeden „hraje“ od začátku až do konce – od tajných chodeb až třeba po kostel, a druhý v pravém portálu je „pouze na rekvizity“? Takto výrazný prvek jednoznačně odvádí pozornost.
Není třeba si však stýskat – zajímavý tvar, mladá nastupující herecká generace – tak jestliže lektorský sbor pomáhá a inspiruje a porota hodnotí a známkuje, chceme být tentokrát tím prvním.
