Recenze: Petr Jan Svoboda
Sentický divadelní spolek Sentice
Čtvrteční večer 57. ročníku Národní přehlídky venkovských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou vyplnil Sentický divadelní spolek komedií českého autora Viléma Dubničky Událost sezóny, aneb první komentovaný Hamlet v dějinách divadla v režii Antonína Kaly.
V programu je téma hry anotováno jako úkol pro ředitele oblastního divadla Jaromíra Studila v podání Michala Kose. Jeho soubor musí naplnit nová absurdní hodnotící kritéria ministerstva kultury a zachránit tak divadlo před uzavřením.
Rozhodne se proto jít svým divákům naproti a uvádí první komentované představení Hamleta ve světové premiéře. Tak zní výchozí zadání a nejslavnější Shakespearova hra Hamlet je v přímém televizním přenosu komentována po vzoru hokejových přenosů. Postupně jsme tedy seznamování s jednotlivými hráči, s jejich postavením a herními (neplést s hereckými) úkoly.
Autor předlohy Vilém Dubnička byl jistě rád, že našel soubor, který se rozhodl jeho text uvést jako parodii nejen na Hamleta, ale současně – a hlavně – i na stereotypně se opakující sportovní přenosy, včetně živých rozhovorů a expertních komentářů.
Aby se vyhnul jistému opakování, proložil text jakýmisi didaktickými okénky, týkajícími se jednak samotné středověké předlohy, jednak divadelního prostředí včetně hereckého zákulisí. Tato snaha je však bohužel příliš nahodilá, takže nemá tendenci gradovat a tím, že divákovi není umožněno se jasně a čitelně orientovat, kdy jsme v divadle a kdy v televizi, sledujeme bohužel jen jakési revuální pásmo bez přehledného režijního určení.
Oceňuji, že soubor uvádí premiéru českého autora – kéž by se tak stávalo častěji – ale jsem přesvědčen, že právě takovýto revuální text není nijak posvátný, ale že naopak vyžaduje daleko pregnantnější posuzování a předvedení jednotlivých otřepaných frází a podobně otřepaných situací. Protože jde prakticky o anekdotu, je třeba ji ozvláštnit daleko artistnějším provedením.
Tím se dostávám k jednotlivým hercům a postavám, které mají ztvárnit. Na první pohled i poslech je tu ústřední dvojice moderátorů v podání Petra Ondrouška a Tomáše Koláčka. Protože oba své party většinou pouze čtou ze scénářů, které mají na svém moderátorském stolku, zbavují se možnosti své postavy odlišit a pouze občasné opakování kolegovy věty na publikum někdy zapůsobí, ale stejně jako stereotypní předčítání připraveného textu začne po chvíli nudit.
Ne, že by text neposkytoval vtipnější komentáře – jako například scénka s elektronickou tužkou – ale i řada dalších možností zůstává ke škodě inscenace nevyužitá.
Umím si představit až klaunské číslo při detailním komentáři pohybu krále Claudia po jevišti mezi ostatními kolegy. Text a počínání autor barvitě popsal, ale Claudius obchází herce bohužel bez jakékoli souvislosti s moderátorovým komentářem.
A takových promarněných gagů je bohužel víc. Působivá scénka rozhovoru reportérky v podání Markéty Nečasové – mimochodem jedné z mála, které bylo rozumět opravdu každé slovo – s Laertem Martina Dvořáka je důkazem, že to jde, a publikum to také náležitě ocenilo.
A když už jsem zmínil jevištní řeč. Srozumitelnost ředitele v podání Michala Kose, ale zejména Horácia v podání Martina Vejrosty by opravdu potřebovala ono, v úvodu zmíněné, herecké rozmluvení.
Takto pojatá revue potřebuje vyjasnit nejen v programu vtipně uvedený divadelní slovníček, ale zejména výše zmíněné hrací prostory, v televizi předtočené, ale bohužel s realitou se rozcházející reportérské rozhovory a v neposlední řadě souhru mezi divadelními herci a improvizovaným televizním studiem.
Pochopím i vložené parodické reklamy, ale jejich provedení opět postrádá jistou artistnost, neboť jedině tak vynikne jejich komičnost.
Sentický soubor řadu diváků nezklamal, ale řadu jiných neoslnil. Prostě vše tak trochu na půl cesty. Je to škoda. Zdá se mi, že při kvalitnější přípravě má celá řada jeho členů (za všechny například Jakub Exler) dostatek invence, aby do Vysokého přivezla, třeba už za rok, poučenější a zábavnější inscenaci.
Za včerejší upřímně děkuji a na tu příští se budu opravdu rád těšit.
