Dramaturgie letošní národní přehlídky byla pestrá

Osm dnů na Vysokém uběhlo jako voda. Než jsme se nadáli, je tu poslední den a k němu patří, mimo jiné, abych se ohlédl a aspoň trochu zhodnotil divadelní program přehlídky, která se konala letos už po čtyřiapadesáté. Je to úctyhodné číslo, s kterým se spojuje báječná tradice vynikajících místních organizátorů a milých hostitelů, zapálených divadelníků, setkávání s přáteli od divadla i s divadlem. Kdo nezažil syndrom Vysokého, tak neví, co je to být divadelníkem z ochoty. Ale k programu.

Ten začínal minulý pátek 6. října už dopoledne. Ochotnický soubor Lípa z obce Lípa nad Dřevnicí nastudoval Otčenáškovu novelu Romeo, Julie a tma. Vybral si dramatizaci Hany Burešové a Štěpána Otčenáška pro Divadlo v Dlouhé, která už sama o sobě je kvalitní a neubírá nic z naléhavosti předlohy. Emotivní příběh tragické lásky mezi mladým studentem Pavlem a židovskou dívkou Ester během nacistické okupace je tu zachycen výsostnými prostředky dramatu. O aktuální téma měl tedy soubor postaráno, samotné provedení inscenace vyznívá velmi upřímně, ale místy ještě nezkušeně. A to především v herecké práci.

Ještě týž den večer vystoupil na prkna Krakonošova divadla Divadelní spolek teaTrum z Velkých Opatovic. Přivezl slavný muzikál Milana Uhdeho a Miloše Štědroně Balada pro banditu. Dvaadvacet účinkujících, a to včetně čtyř hudebníků, odehrálo a odzpívalo příběh Nikoly, Eržiky a lidiček z Koločavy s velkou divadelní erudicí ve všech složkách inscenace. Ano, lze nalézt rezervy v režijní, scénografické i herecké práci, ale to jde vždy. Večerní páteční představení nastavilo pomyslnou divadelní laťku kvality hodně vysoko, za což souboru plný sál divadla bouřlivě aplaudoval.

Divadelní soubor Malá Divadelní Kumpanie Kouřim je volné sdružení herců spojené principálem, režisérem i autorem scénářů Martinem Drahovzalem, který pracuje střídavě v Kouřimi, Kolíně, na zámku Kačina i na dalších místech bývalého Kraje Kouřimského. Tato kumpanie se do Vysokého propracovala s inscenací Případ Baskerville aneb Rapsodie na blatech. Volně na motivy Artura Conana Doyle napsal právě M. Drahovzal. Dramatický pokus, jak převést tuto slavnou detektivku na prkna prostřednictvím steampunkové formy s aktualizačními prvky, vyzněl dosti rozpačitě a nejvíc fungoval v samotném scénáři a potom v kostýmní složce. Na jednu inscenaci je to ale zatraceně málo, zvláště když se vše spojí s nedůsledností, nepřesností a chaosem při samotném soutěžním představení.

Martin McDonagh, vynikající britský dramatik a spisovatel s irskými kořeny, už řadu let oslovuje tisíce divadelních tvůrců. Proč tomu tak je, nechme povolanějším. Nicméně jen na tom našem amatérském písečku jsem letos zaznamenal na sedm činoherních inscenací od tohoto autora, a dokonce jednu loutkovou. Do statistického výčtu patří i inscenace DS Kolár z Police nad Metují, který do Vysokého přivezl Mrzáka inishmaanského v režii Jaroslava Součka. Poctivě nazkoušená inscenace spolehlivě převypráví děj. Vyznačuje se dobrým typovým obsazením, jednoduchou scénografií a jedním výborným hereckým výkonem. V celku se však herci a režie spoléhají především na verbální projev a obecné aranžmá, z čehož plyne, že postavy vyznívají příliš jednostranně a ploše. S ideovým vyzněním si soubor zatím moc neporadil.

ŠAMU Štítina je v posledních několika letech stálicí v programu KDP. Je to zásluha kvalitního hereckého potenciálu v souboru, který pracuje kontinuálně, a režisérů Václava a Ondřeje Bendových. Letos se oba pustili do ambiciózního díla, do hudební komedie Miroslava Hanuše, která vznikla na motivy světového bestselleru Allana a Barbary Peasových Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Dílo zábavné, v mnoha složkách až brilantní. V tříhodinové inscenaci se střídají činoherní výstupy ve formě didaktické přednášky s živými demonstrátory na téma mentálních rozdílů mezi ženami a muži. Vše proloženo známými písněmi v doprovodu sedmičlenného bandu a vtipnými choreografickými čísly. Prostě revue. Nedostatky tu také najdeme, třeba ta délka představení, hovořili jsme o nich na semináři, přesto chci konstatovat, že inscenace Štítinských patří v kontextu amatérského divadla k tomu výrazně nadprůměrnému.

Hru Pavla Kohouta Kyanid o páté nastudoval Divadelní spolek Vojan Desná – Mladá haluz. Jedná se o komorní příběh pro dvě ženy (které svedly dohromady netušené vazby z minulosti), který se dá vykládat, zda a jestli je vůbec možné se se společnou a krutou historií vyrovnat. Složité téma, otázek mnoho a odpovědí málo. Vlaďka Koďousková a Iva Halamová společně s režisérem Lukášem Frydrychem vsadili na psychologické herectví, se kterým mají zkušenosti a umí ho. Škoda jen, že od začátku hned předznamenávají, že půjde o tragédii. Civilnější herectví, které by umožnilo divákovi fandit chvíli jedné z žen a chvíli té druhé, by nám přineslo větší zážitek ze zajímavé hry.

Divadelní soubor Amadis z Popůvek se už léta věnuje především zábavnému repertoáru, a je proto zdatný na poli komediálním. Ale občas si odskočí i do jiného žánru. Vzpomeňme na jeho inscenaci Plné kapsy šutrů, která byla vysoce hodnocena na KDP v roce 2021. Letos se představil s crazy komedií Jakuba Zindulky Od silvestra do silvestra, napsanou pro dva manželské páry. A bohužel se ukázalo, že i když soubor hrát komedie nezapomněl a odezva v publiku byla slušná, tak hra plná banalit a klišé ukázala své nedostatky v plném světle. Když se hercům daří na sto procent, potom dokážou vady scénáře překonat. Tentokrát se těch kýžených sto procent nedostavilo.

Soubor Stodola ze Sivice zavítal na KDP s hrou amerického autora Jamese Goldmana Lev v zimě, která vychází z reálií anglického dvora v roce 1183. Jedná se o velmi obtížný text plný slovních intrik a pletichaření v boji o moc mezi členy královské rodiny Jindřicha II. Plantageneta. Scénář vyžaduje hodně dobré herce a ještě víc zkušenou režii. Té se ujal Marek Šudoma a podařilo se mu, že inscenace je v rámci amatérského divadla nadprůměrná. Vévodí jí dva výborné herecké výkony v hlavních rolích a jeden v roli vedlejší. Bohužel další postavy tak skvělé nejsou, potřebovaly by od režie více pomoci. Proto do plného lesku inscenaci ještě trochu chybí.

Ludvík Aškenazy v roce 1977 napsal hru Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem. Je to hra na motivy povídky Egona Erwina Kische Nanebevstoupení Tonky Šibenice. Soubor Na Štaci z Němčic nad Hanou hru pečlivě nastudoval v režii Jaroslava Lejnara, opatřil ji velkou výpravou i dobovými kostýmy. Divák se v příběhu dobře orientuje, vidíme šikovné herce, nakonec i Tonka za svoji dobrotu je odměněna, podle dobové konvence, nanebevstoupením. Jenže Aškenazyho hra je jen zdánlivě takhle přímočaře jednoduchá. Naopak je plná paradoxů. Ale to jsme v inscenaci Němčických bohužel nenašli.

Poslední soutěžní inscenací letošního KDP se stala hra Poprask na laguně aneb Bláznivá komedie v podání jednoho z nejčastějších účastníků KDP, Ořechovského divadla z Ořechova u Brna. Hru napsal podle Goldoniho Vlastimil Peška, stal se jejím režisérem, vymyslel kostýmy i scénu, složil hudbu, jak je jeho zvykem u tohoto souboru už řadu let. A skutečně jsme viděli bláznivou komedii se vším všudy. Spousty scénických nápadů, hereckých gagů, kreativních pěveckých čísel, nápaditá scéna a výsostně temperamentní hádky ve stylu italského venkova, to vše bylo vrhnuto do hlediště v typické ořechovské kvalitě obrovskou silou. Pro někoho možná až moc silnou.

Suma sumárum. Letošní program KDP nabídl deset soutěžních inscenací, čtyři inscenace nesoutěžní a jedno tradiční odpoledne s hostem. Tedy patnáct produkcí, což je v historii KDP asi nejpočetnější ročník. I dramaturgie byla pestrá. Fraškou počínaje přes klasickou činohru, hru ze současnosti, muzikál, revue až po historické drama. Kvalita inscenací byla proměnlivá, to už tak bývá, ale dodám, že letos v průměru nadstandardní. Co potěšilo, že víc než z poloviny jsme tu zaznamenali inscenace s posláním a nejen třeskuté komedie pro pobavení. Věřím, že odklon od pouhé zábavnosti není jen jednorázový.

Vedle hlavního programu tu běžel seminář režisérů SČDO pod vedením Petra Štindla, diskusní seminář KDP – půdičkáři, který vedl Miroslav Král, a také seminář KDP mladým s lektory Marcelou Plíhalovou a Petrem Theodorem Pidrmanem. Každé dopoledne probíhaly rozborové semináře o viděném, ze kterých mám sám za sebe dobrý dojem a doufám, že o to víc i hodnocené soubory a veřejnost. Takže díky, kolegové, Petro Richter Kohutová, Sašo Gregare, Petře Svobodo i Petře Kolínský. I ty, tajemníku, Ondro Bendo. A dále nesmím zapomenout ani na Větrník, zpravodaj KDP, ve složení Jana Fričová, Lukáš Frydrych, Josef Hejral. A díky patří také Ivu Mičkalovi, který už několik desetiletí přehlídku dokumentuje svými fotografiemi. No a v neposlední řadě děkuji celému přípravnému výboru v čele se Svatkou Hejralovou, že KDP si stále udržuje vysokou úroveň mezi amatérskými divadelními přehlídkami v Česku. A tak volám do všech divadelních stran: „Ať žije fenomén KDP ještě mnoho a mnoho následujících let.“

Jaroslav Kodeš,
předseda lektorského sboru