ráda bych věnovala poděkování úplně všem, kteří přiložili tu ruce, tu nohy, tu hlavy k přípravě a samotnému průběhu letošní přehlídky. Odpusťte mi, že na moment zabrousím i do svého soukromí, ale chci poděkovat i svým čtyřem dětem a jejich rodinám a Ivanovi za to, že se mnou vydrželi a byli mojí pevnou oporou.
Končí definitivně jubilejní 50. ročník národní přehlídky a já mám toho v sobě tolik schovaného, co se právě teď dere ven, abych se s vámi o to podělila.
Co je to TO? Letošní dojmy a pocity z pře-hlídkového týdne, možná měsíce, snad i celého roku, nebo dokonce i padesátiletí. Pocity nesmírné únavy, ale zároveň také nesmírného štěstí a radosti, které pomalu vymazávají únavu, mění ji v pocit úžasu, který je spolu se smíchem dán jen člověku jako jeden z darů samotného života. Protože život je v podstatě velké tržiště s přepestrou nabídkou činností. A je jen na každém z nás, co si z té nabídky vybereme. Já a vy jsme si vybrali divadlo. Nevím, jak vy, ale já toho nelituji. Byla to dobrá volba. Přinesla mi spoustu nádherných zážitků a přátelství, a to je snad nejsilnější pouto na světě. Přátelství mezi lidmi naladěnými na stejnou strunu je úžasné, neopakovatelné a snad to jediné, co tenhle svět ještě udrží pohromadě.
Ve vysocké hře se mluví o pokladu. Ano, byl tu nalezen už druhý, plný peněz. Ale v proroctví Havlase Pavlaty je zmínka o třech. A právě letos mi došlo, že už jsou na světě všechny tři. Dva hmatatelné, schované v muzeích. A ten třetí si každý můžeme nabrat dle libosti. Je ukrytý tady v divadle, najdete ho na jevišti, v hledišti, v hospůdce, na půdičce, v šatně, klubovně, na chodbách, ba i v propadle. Je jako policajt Pumr. Neviditelný, ale všudypřítomný. Poklad v každém z nás, v lásce k divadelnímu dění, k divadlu jako takovému.
Chraňme si ho, pečujme o něj, ať je co předat dalším generacím. 233 let divadla a 50 let přehlídky nás k tomu zavazuje.
Takže už jen rozloučení s vámi všemi nejlépe slovy Vopovědníka z komedie o židoj Šilokoj:
Děte teď domů, Čechové, a dělejte zas věci nové.
Abyste mohli zase fikurovať a my se měli nač dívať!
Na shledanou, přátelé!!
Svatava Hejralová, ředitelka KDP
Vyšlo ve Větrníku č. 10