Hej – náš milý Krakonoši!
Zas jsme tady – dívky – hoši!
Přijíždíme z dálky – z blízka,
ať prší nebo se blýská.
Po celý rok vzpomínáme –
po celý rok se nám stýská.
S pocitem – jak v plotě kůl –
těšíme se na ty chvíle
u tebe strávené – milé.
Kdo nejede – ten je…
Cvok.
To by přece nebyl rok,
kdy se plní krásná přání.
My všichni – posedlí hraním –
kulisama praštění
a do hraní zbláznění.
V říjnu musíme být tady!
Neboť přátel husté řady
čekají tu na setkání.
Velké divadelní klání –
posezení pěkně spolu –
likvidace alkoholu!
Mnohý na nás tupě zírá:
Vysoké? Vždyť to je díra –
Konec světa – věčně zima!
Netuší, jak je tu prima.
Všechny starosti se ztrácí,
když přátelé Vysočáci
popadnou nás v náruč svoji.
Jiným myšlenky se rojí:
co z toho divadla máte?
Něco na tom vyděláte?
Nebo vám jde jenom o to
vidět někde svoje foto?
Každý takový by zhrd –
kdyby věděl, že jen…
Radost – potěšení.
A to vůbec málo není.
Stovky přátel jsme tu našli.
A na mnohá místa zašli,
která bychom – moji milí –
si těžko navštívili.
Teď jsme ve Vysokém – tady.
A jsou nás tu husté řady,
neboť – Krakonoši milý,
rádi bychom oslavili,
že máš všechny nás tu rád
i pod číslem 50.
Divadlo tu dlouho hlídáš,
celé generace vídáš,
Jak se na jevišti snaží,
Žes nás všechny hrozně blaží,
Že s úsměvem velkým v líci
Můžem vždy – v tomhle měsíci
Ať je slunko nebo mraky
Potěšit se s Vysočáky!
Každý rok si práci dáte,
velkou péči o nás máte!
Děkujem vám – každý – rád
křičí sláva – padesát!
Dík za vaši náruč milou,
že vládnete divnou silou,
která – i když silnější je,
všechny nás sem přitahuje.
Přejeme vám radost – zdraví
a i když vás jistě znaví
ta týdenní péče – víme,
že zas za rok přijet smíme.
Krakonoši – buď vždy bdělý!
Ochraňuj tu kraj ten celý.
A v náruči pochovej
lidi – ať je jim tu nej!
Jiří Hlávka
Vyšlo ve Větrníku č. 9
