Vážení divadelní přátelé, milí hosté!
Přeji vám krásný večer nejen sama za sebe, ale hlavně jménem Svazu českých divadelních ochotníků. Tedy jménem organizace, která pomáhá udržovat ochotnické divadlo živé, propojuje soubory napříč republikou a je hrdá na to, že může být součástí tradice, jejímž srdcem je Krakonošův divadelní podzim.
Jeho 57. ročník se pomalu chýlí ke konci. Letos jsme si užili opravdu krásná představení. Z deseti postupových přehlídek vzešlo devět nominací a deset doporučení. Devět nominací z deseti je skvělý výsledek! A tak jsme tu měli opravdu ty nejlepší z nejlepších. O jejich kvalitě už víte od předsedy poroty, já bych tedy ráda připomněla všechno ostatní, co dělá tuto přehlídku tak výjimečnou.
V neděli nám kvůli nemoci odpadlo soutěžní představení, ale na poslední chvíli nám pomohla skvělá Pavlína Jonášová s monodramatem Tonka Šibenice. Velký dík souboru Hostivice za rychlou pomoc!
V pondělí nás potěšil svou návštěvou pan Jaroslav Satoranský. V rozhovoru s Janou Fričovou nás okouzlil energií, laskavostí, pokorou a fenomenální pamětí. Soubor Karla Čapka z Třeště přivezl pohádku Měla babka čtyři jabka pro naše nejmenší diváky. A samozřejmě nesmím zapomenout na domácí soubor Krakonoš a jeho hru Sen o Thálii, která měla premiéru letos v létě při oslavách 240 let ochotnického divadla ve Vysokém nad Jizerou.
Tyto oslavy byly spojeny také s připomínkou zápisu hraní amatérského divadla v České republice na Seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. O tom už bylo řečeno mnoho. Já bych chtěla jen znovu připomenout, že právě tady ve Vysokém bylo kdysi to ochotnické semínko zaseto. A podívejte se, co z něj vyrostlo! Nádherný, košatý strom, který má kořeny hluboko v naší historii a jehož větve se rozprostírají po celé republice.
Na závěr přehlídkového programu jsme zhlédli Čarodějky ze Salemu Divadla v Roztocké z Jilemnice v režii Jana Lály.
KDP ale nejsou jen představení. Důležitou součástí je vzdělávání. Dílna SČDO pod vedením Vladislava Kracíka, organizačně zajišťovaná Jaromírem Kejzlarem, se věnovala dialogu v čase a prostoru. KDP mladým s vedoucím Honzou Hejralem a lektory Petrem Theodorem Pidrmanem a Marcelou Plíhalovou přineslo svěží pohled na divadlo a jejich závěrečné vystoupení Smlouva dospělosti mělo velký úspěch!
A seminář KDP, takzvaná Půdička, s lektorem Tomášem Čivrným opět potvrdila, že má na KDP své pevné místo. Přilákala letos tolik zájemců, že doslova praskala ve švech. Všem lektorům za jejich práci děkuji.
A své slovo dostali i diváci. Hned po představení mohli vhodit žeton do příslušné nádoby a vyjádřit tak svůj dojem. Žetony zodpovědně rozdávaly Jana s Olinkou a já mám radost, že letos této možnosti využilo mnohem více diváků než loni.
Letos jsme si vyzkoušeli také jednu příjemnou novinku – divadelní kvíz. A musím říct, že to byl nápad, který se opravdu povedl! Otázky byly leckdy pěkně záludné, ale o to víc mě těší, jaké znalosti všichni zúčastnění prokázali. Je vidět, že divadlo nemáme jen v srdci, ale že o něm také leccos víme! Vítězům srdečně blahopřeji, ale uznání patří samozřejmě všem, kteří se do kvízu pustili. Protože takové společné poměřování znalostí, trocha napětí a hlavně radost ze hry – to všechno k našemu divadelnímu světu zcela jistě patří.
K přehlídce patřily i výstavy. Na městském úřadě jsme si prohlédli fotografie z minulého ročníku, které pořídil Ivo Mičkal, na Půdičce jsme si vzpomněli na Slávinku Hubačíkovou a jinde jsme si zase připomněli profesora Františka Laurina, který nás letos opustil.
Další výstava patřila nositelům Zlatého odznaku J. K. Tyla. Mohli jsme si je prohlédnout na obrazovce i ve zvláštním čísle Větrníku. A když už jsme u Větrníku, ten si zaslouží samostatné poděkování. Každý den přinášel čerstvé zprávy, fotografie, dojmy a postřehy. O obsah se staraly Jana Fričová s Anežkou Buriánkovou, bedlivým zrakem všechno kontrolovala Magda Králová a technické zpracování měli na starosti Josef Hejral s Ondrou Vaverkou, který se staral i o elektronickou podobu Větrníku a webové stránky KDP. Fotografiemi je zásoboval všudypřítomný Ivo Mičkal.
A kdyby někdo přesto něco nestihl, nebyl na místě nebo propásl vítání, nemusí zoufat. Alice Dvořáková všechno neúnavně zaznamenávala a obdařovala Facebook neuvěřitelným množstvím fotografií a videí. Děkuji všem, kdo se starají o to, aby nám z letošního ročníku zůstaly nejen zážitky v hlavě, ale také krásné vzpomínky, ke kterým se můžeme vracet.
A pak jsou tu naše tradice: vítání na úřadě i před divadlem, Krakonoš, Vrabčáci, Poupata, Táboranka Jiřího Jíny, boleradický burčák, loučení, píseň Tam na horách v podání Honzíka a Zdeničky, poudačky Martina a Milči i příspěvky Standy Mareše z Vobskočáku. A samozřejmě závěrečné „zakokerhání“ s kuchyňkou: Ať žijou Nemráti!
Kuchyňka je další kapitola sama o sobě. Velké díky patří Klárce Hejralové a celé kuchyňce za péči o naše žaludky, včetně skvělých dortů Zdeňka Hejrala Tokára a Alenky Krmelové.
Navštívili nás také významní hosté: Mgr. Milan Němeček, Ph.D., vrchní ředitel sekce živého umění Ministerstva kultury, Ing. Květa Vinklátová, náměstkyně hejtmana Libereckého kraje pro resort kultury, památkové péče a cestovního ruchu, a naše senátorka za Jablonecko a Semilsko Lena Mlejnková. Děkujeme, že přijeli podpořit ochotnické divadlo.
A teď to nejzajímavější číslo: o letošní přehlídku se staralo více než sto dobrovolných nadšenců! Hasiči, technici, děvčata z informačního centra, uvaděčky, hostesky, ubytovatelé, šatnáři, pokladní a spousta dalších. A tak vám všem, milí dobrovolníci, patří obrovské poděkování. Za vaši práci, za vaše srdce a za to, že jste do toho šli znovu a znovu.
Také musím zmínit někoho, kdo se stará o to, aby to srdce mělo z čeho bít. Hospodářka Marcela Škodová možná není moc vidět ani slyšet, ale věřte, že o každé koruně na KDP ví úplně všechno. Hlídá, počítá, vyplácí, fakturuje… A když je potřeba, dokáže i utrácet. Ovšem zásadně s rozmyslem a s dokladem v ruce!
A ještě mi dovolte jedno zvláštní poděkování člověku, který je srdcem této přehlídky a který jí věnuje nejen svůj čas, ale celou svou duši. Ředitelce Krakonošova divadelního podzimu Svatce Hejralové.
Milá Svatko, tahle přehlídka je tak skvělá díky tomu, že kolem sebe dokážeš shromáždit lidi, kteří táhnou za jeden provaz. A že jich není málo! Dokázala jsi vytvořit tým, který funguje jako dobře seřízený hodinový stroj. Svatko, děkuji celému tvému týmu za to, že nám každý rok připravujete místo, kde se cítíme dobře. Místo, které má duši. A právě ta je na KDP tím nejcennějším.
Milí přátelé, když se dnes večer rozjedeme domů, odvezeme si vzpomínky na představení, na smích, na potlesk i na rozhovory dlouho do noci. A za pár dní zase začneme zkoušet, organizovat, připravovat a vymýšlet, co příště uděláme jinak a lépe.
Protože divadlo není jen to, co se odehrává na jevišti. Je to také to, co díky němu vzniká mezi lidmi. Přátelství, vzájemná podpora a radost ze společného tvoření.
Až se za rok zase sejdeme, možná si nevzpomeneme na každou jednotlivou inscenaci. Ale budeme si pamatovat, jak nám spolu bylo.
Ještě, než se rozloučím, připomínám, že 58. Krakonošův divadelní podzim se uskuteční od 8. do 16. října 2027!
Přeji vám, ať máte vždycky komu hrát, pro koho hrát a s kým hrát.
Na shledanou za rok ve Vysokém!
Vlaďka Koďousková, předsedkyně SČDO
