Ochotnický spolek Žumpa
(Žebravé UMělecké PAnoptikum) Nučice
Jestliže jsme se do dnešního dne měli připravit a zhodnotit jednotlivá představení a jejich protagonisty, musím začít velkým poděkováním nučickému souboru za operativní nahrazení původně ohlášeného titulu KLUB jiným jejich zajímavým titulem – PŘIZNÁNÍ. Důvody jsou v dnešní době zcela nepřekvapivé – COVID 19!! Jeden ze tří představitelů KLUBU takříkajíc „spadl“ do karantény a nám proto nezbývá, než mu popřát, aby z ní „vylezl negativně“ a dopadl tak „pozitivně“ !!
Touto slovní hříčkou zcela záměrně předznamenávám představení, které se jakoby navrací k znovu objevenému tradičnímu vyprávění – dnes módně nazývanému „storytelling“. Ano, PŘIZNÁNÍ je vlastně vyprávěním Bena Edwardse o vyplňování jeho prvního daňového přiznání. Probírá se svými účtenkami, které si celý rok schovával, a každá mu připomíná určitou událost, kterou s ní zažil.
Vzhledem k tomu, že se tento titul nemůže zúčastnit naší soutěže, nebudeme ho hodnotit tak, jako ostatní soutěžní představení, ale rádi se podělíme s jeho tvůrci na dopoledním semináři o naše dojmy a nápady. Představení nás totiž zaujalo nejen obratnou a vynalézavou divadelností, ale zejména skvělou improvizační schopností hlavního a prakticky jediného hereckého představitele – Jakuba Pilaře. Jedná se totiž o monodrama, jehož průběh – tedy pořadí jednotlivých účtenek – spoluutvářejí svým způsobem i sami diváci. Nahodilost, a tedy variabilita každého představení je tak důležitým prvkem, který klade na Jakuba Pilaře nečekané a opravdu náročné úkoly. A je nutno říct, že je ve včerejším představení zvládal podle našeho názoru velmi dobře.
Technicistní princip scény i zvukového doprovodu mu rovněž zdárně sekundoval, i když možná právě zde jsou ještě drobné rezervy.
Uvedení PŘIZNÁNÍ na letošní přehlídce však bylo rozhodně přínosem a divácký ohlas při závěrečné děkovačce, toho byl jasným důkazem.
Petr Jan Svoboda
