Dramaturgie letošní národní přehlídky byla pestrá
Osm dnů na Vysokém uběhlo jako voda. Než jsme se nadáli, je tu poslední den a k němu patří, mimo jiné, abych se ohlédl a aspoň trochu zhodnotil divadelní program přehlídky, která se konala letos už po čtyřiapadesáté. Je to úctyhodné číslo, s kterým se spojuje báječná tradice vynikajících místních organizátorů a milých hostitelů, zapálených divadelníků, setkávání s přáteli od divadla i s divadlem. Kdo nezažil syndrom Vysokého, tak neví, co je to být divadelníkem z ochoty. Ale k programu.
Ten začínal minulý pátek 6. října už dopoledne. Ochotnický soubor Lípa z obce Lípa nad Dřevnicí nastudoval Otčenáškovu novelu Romeo, Julie a tma. Vybral si dramatizaci Hany Burešové a Štěpána Otčenáška pro Divadlo v Dlouhé, která už sama o sobě je kvalitní a neubírá nic z naléhavosti předlohy. Emotivní příběh tragické lásky mezi mladým studentem Pavlem a židovskou dívkou Ester během nacistické okupace je tu zachycen výsostnými prostředky dramatu. O aktuální téma měl tedy soubor postaráno, samotné provedení inscenace vyznívá velmi upřímně, ale místy ještě nezkušeně. A to především v herecké práci.
Ještě týž den večer vystoupil na prkna Krakonošova divadla Divadelní spolek teaTrum z Velkých Opatovic. Přivezl slavný muzikál Milana Uhdeho a Miloše Štědroně Balada pro banditu. Dvaadvacet účinkujících, a to včetně čtyř hudebníků, odehrálo a odzpívalo příběh Nikoly, Eržiky a lidiček z Koločavy s velkou divadelní erudicí ve všech složkách inscenace. Ano, lze nalézt rezervy v režijní, scénografické i herecké práci, ale to jde vždy. Večerní páteční představení nastavilo pomyslnou divadelní laťku kvality hodně vysoko, za což souboru plný sál divadla bouřlivě aplaudoval.
Divadelní soubor Malá Divadelní Kumpanie Kouřim je volné sdružení herců spojené principálem, režisérem i autorem scénářů Martinem Drahovzalem, který pracuje střídavě v Kouřimi, Kolíně, na zámku Kačina i na dalších místech bývalého Kraje Kouřimského. Tato kumpanie se do Vysokého propracovala s inscenací Případ Baskerville aneb Rapsodie na blatech. Volně na motivy Artura Conana Doyle napsal právě M. Drahovzal. Dramatický pokus, jak převést tuto slavnou detektivku na prkna prostřednictvím steampunkové formy s aktualizačními prvky, vyzněl dosti rozpačitě a nejvíc fungoval v samotném scénáři a potom v kostýmní složce. Na jednu inscenaci je to ale zatraceně málo, zvláště když se vše spojí s nedůsledností, nepřesností a chaosem při samotném soutěžním představení.
Martin McDonagh, vynikající britský dramatik a spisovatel s irskými kořeny, už řadu let oslovuje tisíce divadelních tvůrců. Proč tomu tak je, nechme povolanějším. Nicméně jen na tom našem amatérském písečku jsem letos zaznamenal na sedm činoherních inscenací od tohoto autora, a dokonce jednu loutkovou. Do statistického výčtu patří i inscenace DS Kolár z Police nad Metují, který do Vysokého přivezl Mrzáka inishmaanského v režii Jaroslava Součka. Poctivě nazkoušená inscenace spolehlivě převypráví děj. Vyznačuje se dobrým typovým obsazením, jednoduchou scénografií a jedním výborným hereckým výkonem. V celku se však herci a režie spoléhají především na verbální projev a obecné aranžmá, z čehož plyne, že postavy vyznívají příliš jednostranně a ploše. S ideovým vyzněním si soubor zatím moc neporadil.
ŠAMU Štítina je v posledních několika letech stálicí v programu KDP. Je to zásluha kvalitního hereckého potenciálu v souboru, který pracuje kontinuálně, a režisérů Václava a Ondřeje Bendových. Letos se oba pustili do ambiciózního díla, do hudební komedie Miroslava Hanuše, která vznikla na motivy světového bestselleru Allana a Barbary Peasových Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Dílo zábavné, v mnoha složkách až brilantní. V tříhodinové inscenaci se střídají činoherní výstupy ve formě didaktické přednášky s živými demonstrátory na téma mentálních rozdílů mezi ženami a muži. Vše proloženo známými písněmi v doprovodu sedmičlenného bandu a vtipnými choreografickými čísly. Prostě revue. Nedostatky tu také najdeme, třeba ta délka představení, hovořili jsme o nich na semináři, přesto chci konstatovat, že inscenace Štítinských patří v kontextu amatérského divadla k tomu výrazně nadprůměrnému.
Hru Pavla Kohouta Kyanid o páté nastudoval Divadelní spolek Vojan Desná – Mladá haluz. Jedná se o komorní příběh pro dvě ženy (které svedly dohromady netušené vazby z minulosti), který se dá vykládat, zda a jestli je vůbec možné se se společnou a krutou historií vyrovnat. Složité téma, otázek mnoho a odpovědí málo. Vlaďka Koďousková a Iva Halamová společně s režisérem Lukášem Frydrychem vsadili na psychologické herectví, se kterým mají zkušenosti a umí ho. Škoda jen, že od začátku hned předznamenávají, že půjde o tragédii. Civilnější herectví, které by umožnilo divákovi fandit chvíli jedné z žen a chvíli té druhé, by nám přineslo větší zážitek ze zajímavé hry.
Divadelní soubor Amadis z Popůvek se už léta věnuje především zábavnému repertoáru, a je proto zdatný na poli komediálním. Ale občas si odskočí i do jiného žánru. Vzpomeňme na jeho inscenaci Plné kapsy šutrů, která byla vysoce hodnocena na KDP v roce 2021. Letos se představil s crazy komedií Jakuba Zindulky Od silvestra do silvestra, napsanou pro dva manželské páry. A bohužel se ukázalo, že i když soubor hrát komedie nezapomněl a odezva v publiku byla slušná, tak hra plná banalit a klišé ukázala své nedostatky v plném světle. Když se hercům daří na sto procent, potom dokážou vady scénáře překonat. Tentokrát se těch kýžených sto procent nedostavilo.
Soubor Stodola ze Sivice zavítal na KDP s hrou amerického autora Jamese Goldmana Lev v zimě, která vychází z reálií anglického dvora v roce 1183. Jedná se o velmi obtížný text plný slovních intrik a pletichaření v boji o moc mezi členy královské rodiny Jindřicha II. Plantageneta. Scénář vyžaduje hodně dobré herce a ještě víc zkušenou režii. Té se ujal Marek Šudoma a podařilo se mu, že inscenace je v rámci amatérského divadla nadprůměrná. Vévodí jí dva výborné herecké výkony v hlavních rolích a jeden v roli vedlejší. Bohužel další postavy tak skvělé nejsou, potřebovaly by od režie více pomoci. Proto do plného lesku inscenaci ještě trochu chybí.
Ludvík Aškenazy v roce 1977 napsal hru Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem. Je to hra na motivy povídky Egona Erwina Kische Nanebevstoupení Tonky Šibenice. Soubor Na Štaci z Němčic nad Hanou hru pečlivě nastudoval v režii Jaroslava Lejnara, opatřil ji velkou výpravou i dobovými kostýmy. Divák se v příběhu dobře orientuje, vidíme šikovné herce, nakonec i Tonka za svoji dobrotu je odměněna, podle dobové konvence, nanebevstoupením. Jenže Aškenazyho hra je jen zdánlivě takhle přímočaře jednoduchá. Naopak je plná paradoxů. Ale to jsme v inscenaci Němčických bohužel nenašli.
Poslední soutěžní inscenací letošního KDP se stala hra Poprask na laguně aneb Bláznivá komedie v podání jednoho z nejčastějších účastníků KDP, Ořechovského divadla z Ořechova u Brna. Hru napsal podle Goldoniho Vlastimil Peška, stal se jejím režisérem, vymyslel kostýmy i scénu, složil hudbu, jak je jeho zvykem u tohoto souboru už řadu let. A skutečně jsme viděli bláznivou komedii se vším všudy. Spousty scénických nápadů, hereckých gagů, kreativních pěveckých čísel, nápaditá scéna a výsostně temperamentní hádky ve stylu italského venkova, to vše bylo vrhnuto do hlediště v typické ořechovské kvalitě obrovskou silou. Pro někoho možná až moc silnou.
Suma sumárum. Letošní program KDP nabídl deset soutěžních inscenací, čtyři inscenace nesoutěžní a jedno tradiční odpoledne s hostem. Tedy patnáct produkcí, což je v historii KDP asi nejpočetnější ročník. I dramaturgie byla pestrá. Fraškou počínaje přes klasickou činohru, hru ze současnosti, muzikál, revue až po historické drama. Kvalita inscenací byla proměnlivá, to už tak bývá, ale dodám, že letos v průměru nadstandardní. Co potěšilo, že víc než z poloviny jsme tu zaznamenali inscenace s posláním a nejen třeskuté komedie pro pobavení. Věřím, že odklon od pouhé zábavnosti není jen jednorázový.
Vedle hlavního programu tu běžel seminář režisérů SČDO pod vedením Petra Štindla, diskusní seminář KDP – půdičkáři, který vedl Miroslav Král, a také seminář KDP mladým s lektory Marcelou Plíhalovou a Petrem Theodorem Pidrmanem. Každé dopoledne probíhaly rozborové semináře o viděném, ze kterých mám sám za sebe dobrý dojem a doufám, že o to víc i hodnocené soubory a veřejnost. Takže díky, kolegové, Petro Richter Kohutová, Sašo Gregare, Petře Svobodo i Petře Kolínský. I ty, tajemníku, Ondro Bendo. A dále nesmím zapomenout ani na Větrník, zpravodaj KDP, ve složení Jana Fričová, Lukáš Frydrych, Josef Hejral. A díky patří také Ivu Mičkalovi, který už několik desetiletí přehlídku dokumentuje svými fotografiemi. No a v neposlední řadě děkuji celému přípravnému výboru v čele se Svatkou Hejralovou, že KDP si stále udržuje vysokou úroveň mezi amatérskými divadelními přehlídkami v Česku. A tak volám do všech divadelních stran: „Ať žije fenomén KDP ještě mnoho a mnoho následujících let.“
Jaroslav Kodeš,
předseda lektorského sboru
Pam Valentine: Láska mezi nebem a zemí
Recenze: Ladislav Vrchovský
DS Zdobičan, Vamberk
Láska k životu spasí i mrtvého
DS Zdobničan Vamberk přijel na KDP 2024 se svižnou romantickou komedií britské autorky Pam Valentine Láska mezi nebem a zemí. Hra je o tom, jak je důležité mít pro co žít, i když jste tak trochu po smrti. Škoda, že se diváci z programu nedozvědí, kdo tak hezkou komedii napsal, a že vydařený překlad do češtiny je dílem Martina Fahrnera.
Pam Valentine se narodila v Londýně v divadelní rodině, a v mládí řešila především otázku, jestli být scenáristkou nebo herečkou. Nakonec se rozhodla psát, protože se jí zdálo jednodušší scénář vytvořit než se ho naučit. Nezůstala však jen u televizní tvorby. Divadelní komedie Láska mezi nebem a zemí obletěla doslova celý svět.
Obsah hry: spisovatel Jak Cameron se svou manželkou se utopí na výletě lodí a po smrti se oba vracejí do svého venkovského domu jako duchové. Prozatím vyštvali všechny nájemníky, aby měli klid. Jak? Strašili je, aby se do jejich venkovského domu nikdo natrvalo nenastěhoval. Jejich snahy skutečně přivodí situaci, ve které realitní makléř Mark Webster přichází kvůli nevysvětlitelným jevům v domě o zájemce o dlouhodobý pronájem, či dokonce o koupi domu.
To vše platí, dokud se neobjeví dva mladí lidé, Simon a Flick. Simon Willis jako začínající spisovatel doufá, že ho zde třeba políbí stejná múza jako jeho předchůdce. Píše svoji první knihu a nevydělává peníze. Navíc Flick, jeho žena, je těhotná. Pověsti o tom, že v domě straší a nikdo v něm dlouho nevydrží, jim tedy připadají spíš jako výhoda. Z důvodu rozvíjení komediálních situací přidá autorka ještě dvě více méně epizodní, ale zároveň velmi důležité postavy: matku Flick Marcii Bradshawowou a Anděla.
Základem komediálních situací jsou vztahy mezi oběma páry uvnitř, tedy manželé a jejich vzájemné chování, a také vztah matky Marcie jak ke své dceři, tak k budoucímu otci Marciina vnoučete. K jevištnímu využití se nabízí vztah Marka Webstera k nadpřirozeným jevům. Tím zcela hlavním citem, který celou hrou prochází, je pak láska. Ta docela obyčejná, ale zároveň ze všeho nejcennější a nejdůležitější, láska člověka k člověku a láska k životu.
Ve Zdobničanu našli pro osoby hry celkem vhodné představitele, zejména dvojice Flic a její matka je velmi vydařená. Zasvěcení vědí, proč … Škoda, že zůstal poněkud bokem jistý konflikt mezi dcerou a matkou (myšleno mezi postavami hry…). Stejně tak je otázkou, které téma je tu zvoleno jako hlavní. V textu je to zřejmé: tam jsou to životy obou hlavních dvojic a jejich prolínání. Pam Valentine ovšem jako úspěšná autorka komedií také ví, že dějová linka, která musí být zcela logická a věrohodná, je vždy jen hlavní nití, na které jsou zavěšeny slovní i situační gagy. Měly by být dokonale vystavěné a svižně odehrané, bez zbytečného protahování a pauzírování. Přesně načasované, dotažené do pointy.
Hlavní rezervy inscenace jsou v dramaturgii. Ke konci představení stále více narůstá míra psychologizování, sentimentality a patetičnosti a chybí více humorného nadhledu (výjimkou je postava Jacka Camerona a její herecké uchopení Oldřichem Plašilem). Další rezervy jsou ve výkladu jednotlivých postav a jejich jasně definovaných vztazích, bez výpadků v textu odehraných situacích. Nejkvalitnější z jednotlivých komponent inscenace je scéna, která má téměř profesionální úroveň.
Tato duchařská komedie by mnohem více pobavila publikum, kdyby byl bohatěji využit komický potenciál faktu, že duchové vidí živé lidi, ale ti živí nevidí je. Prospělo by statičnost některých scén nahradit nejen větší mírou komediálního pohrávání si s nadpřirozenými jevy (nestačí jen dvojí letmé posunutí obrazu na stěně a jedna vznášející se sklenice, či v závěru pohyb ozdoby na vrcholku vánočního stromku). Stálo by za to i více si pohrát se vzájemnými kontakty mezi všemi postavami, které se ocitnou ve stejné chvíli setkávají v hracím prostoru. Smíchu a dobré zábavy by jistě bylo v hledišti více.
Větrník PDF – Den 2. – Sobota
Větrník PDF ke stažení – Den 2. – Sobota
Větrník PDF – Den 1. – Pátek
Větrník PDF ke stažení – Den 1. – Pátek
Větrník PDF – Mimořádné číslo – 100 let loutek
Větrník PDF ke stažení – Mimořádné číslo – 100 let loutek
Řeč předsedy SČDO
Vážení divadelní přátelé, dámy a pánové,
jsme v závěru maratonu postupových přehlídek završeného Národní přehlídkou venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim. Tento ročník byl opět, řekněme, standardní jako v době před covidem. Všechny postupové přehlídky kromě jihočeské proběhly. Přesto se na paletě pro výběr programové rady sešlo osm nominovaných a dvanáct doporučených představení.
Je trochu mimořádné, že nominovaná inscenace byla na osobní žádost tvůrců pozvána jako host přehlídky, tou je dnes shlédnutá komedie jedné tragédie Franze Werfela Jacobowski a Stjerbinsky v podání Rádobydivadla Klapý, za což souboru velmi děkuji. Druhou takovou zvláštností je účinkování vítěze Národní přehlídky jednoho herce v Kaznějově, souboru MonAmour z Mnichu, se hrou Moniky Novákové a Bety Minářů Dokud se randí, která byla zároveň doporučena z postupové přehlídky v Třešti. I pohádka pro děti, Sněhová královna Hanse Christiana Andersena v podání Divadelního spolku Vojan Desná – Mladá haluz, prošla postupovou přehlídkou v Josefově dole. Jediným ryzím hostem KDP bylo tedy vystoupení Bažantovy loutkářské družiny Poniklá se stínovým divadlem podle Edgara Allana Poea v úpravě Tomáše Hájka Černý kocour. Přehlídka měla i hosta – osobnost Jiřího Štěpničku, který zaplnil sál v neděli odpoledne. Všem zmíněným hostům vřele děkuji.
Porota v čele s Jaroslavem Kodešem, tajemníkem Ondřejem Bendou a ve složení Alexandr Gregar, Petr Jan Svoboda, Petra Richter Kohutová a scénograf Petr Kolínský měla o čem přemýšlet, co vysvětlovat, rozebírat a hodnotit.
Vzdělávací část kromě každodenních rozborových seminářů pod vedením odborné poroty doplňovaly i tři další kurzy: kurz SČDO v čele s Petrem Štindlem za podpory vedoucího Jaromíra Kejzlara, KDP mladým s pedelem Janem Hejralem a odbornými lektory Petrem Theodorem Pidrmanem a Marcelou Plíhalovou a také tzv. půdičkáři, tedy Seminář KDP s pedelem Vladimírou Koďouskovou a řízeným režisérem a scénografem Miroslavem Králem. Všem zmiňovaným vřele děkuji za odborný přínos k chodu KDP.
O dění přehlídky referoval deník Větrník, který ve svých deseti číslech přinesl informace o souborech a jejich protagonistech, o připravovaných změnách programu a přinášel také rozsáhlý fotografický report, který dodával fotograf přehlídky Ivo Mičkal. O to se staral tým pod vedením Jany Fričové, Lukáš Frydrych přinášel rozhovory s účastníky, zveřejňovaly se recenze jednotlivých představení i došlá pošta. Od poloviny přehlídky byla součástí týmu i korektorka Magda Králová. Technické zpracování, zlom a tisk zabezpečoval Pepa Hejral. Každé číslo bylo bezprostředně zveřejňováno na webových stránkách přehlídky kdpvysoke.cz, o což se staral Ondřej Vaverka. Všem kolegům děkuji za výdrž a někdy hektické nasazení.
Také v letošním roce se vyhodnocovala Cena diváka. Každý z návštěvníků tak mohl pomoci s hodnocením inscenací ze svého pohledu.
Součástí přehlídky byly i výstavy. Na půdě divadla Krakonoš byla výstava fotografií mažoretek, které každodenně zpestřovaly vítací ceremoniál. Další výstavou, významnější, byla ta nositelů Zlatého odznaku J. K. Tyla, již jste letos našli na velmi vhodném místě v městském informačním středisku a knihovně. Uvítací ceremoniál začínal na městském úřadě, kde bylo instalováno Ohlédnutí za 53. KDP, za přítomnosti některého ze zastupitelů společně s recitací dětí – letos se představili Jáchym Regál a Jasmína Plůchová. Před divadlem ochotnické soubory pozdravila dechová hudba Táboranka Jiřího Jíny, uvítací řeč měl Krakonoš, Pán hor, a po něm zástupci vyhlašovatele přehlídky Svazu českých divadelních ochotníků a přípravného výboru. Součástí pobytu souboru na KDP je krom vítání, prezentace inscenace a společenského večera – letos konaného většinou v penzionu Aktiv – také loučení v malém sále. Toho se vždy účastnili zástupci vyhlašovatele a pořadatele a také soubor Krakonoš jak zpěvem krakonošácké hymny, tak i poudačkou z úst Martina Hnyka.
Za bezpečnost pak děkuji sboru dobrovolných hasičů, kteří v divadle bděli nad bezpečností a při besedě s osobností byl jejich zásah velmi užitečný.
V průběhu přehlídky jsme měli i řadu hostů – z Libereckého kraje, z ministerstva kultury, dále hlavního sponzora i zástupce oblastních přehlídek.
Všem velmi děkuji za jejich přínos k celkovému klimatu přehlídky. Zvláště pak Občanskému sdružení Větrov a jeho ředitelce Svatavě Hejralové, Divadelnímu spolku Krakonoš a starostovi Janu Pohankovi. Děkuji též všem, kdo se starali během tohoto hektického týdne o úklid a naše občerstvení, restauraci U Medvěda za obědy a večeře a mistru dortů Zdeňku Tokárovi za sladké tečky ke kávě. Zapomenout nesmím ani na uvaděčky, techniky, šatnáře a další (a nemám to slovo rád), no bylo nás celkem 88.
Poděkování si zaslouží i naši věrní diváci, kteří plnili sedadla velkého i malého sálu.
Josef Hejral, předseda SČDO
Na závěr mi dovolte, abych prohlásil padesátou čtvrtou národní přehlídku venkovských divadelních souborů za ukončenou. A už nyní se můžeme těšit na padesátou pátou, která bude od 4. – 12. října roku 2024. Padesátá šestá má připravený termín 3. – 11. října roku 2025.
Řeč předsedy poroty
Dramaturgie letošní národní přehlídky byla pestrá
Osm dnů na Vysokém uběhlo jako voda. Než jsme se nadáli, je tu poslední den a k němu patří, mimo jiné, abych se ohlédl a aspoň trochu zhodnotil divadelní program přehlídky, která se konala letos už po čtyřiapadesáté. Je to úctyhodné číslo, s kterým se spojuje báječná tradice vynikajících místních organizátorů a milých hostitelů, zapálených divadelníků, setkávání s přáteli od divadla i s divadlem. Kdo nezažil syndrom Vysokého, tak neví, co je to být divadelníkem z ochoty. Ale k programu.
Ten začínal minulý pátek 6. října už dopoledne. Ochotnický soubor Lípa z obce Lípa nad Dřevnicí nastudoval Otčenáškovu novelu Romeo, Julie a tma. Vybral si dramatizaci Hany Burešové a Štěpána Otčenáška pro Divadlo v Dlouhé, která už sama o sobě je kvalitní a neubírá nic z naléhavosti předlohy. Emotivní příběh tragické lásky mezi mladým studentem Pavlem a židovskou dívkou Ester během nacistické okupace je tu zachycen výsostnými prostředky dramatu. O aktuální téma měl tedy soubor postaráno, samotné provedení inscenace vyznívá velmi upřímně, ale místy ještě nezkušeně. A to především v herecké práci.
Ještě týž den večer vystoupil na prkna Krakonošova divadla Divadelní spolek teaTrum z Velkých Opatovic. Přivezl slavný muzikál Milana Uhdeho a Miloše Štědroně Balada pro banditu. Dvaadvacet účinkujících, a to včetně čtyř hudebníků, odehrálo a odzpívalo příběh Nikoly, Eržiky a lidiček z Koločavy s velkou divadelní erudicí ve všech složkách inscenace. Ano, lze nalézt rezervy v režijní, scénografické i herecké práci, ale to jde vždy. Večerní páteční představení nastavilo pomyslnou divadelní laťku kvality hodně vysoko, za což souboru plný sál divadla bouřlivě aplaudoval.
Divadelní soubor Malá Divadelní Kumpanie Kouřim je volné sdružení herců spojené principálem, režisérem i autorem scénářů Martinem Drahovzalem, který pracuje střídavě v Kouřimi, Kolíně, na zámku Kačina i na dalších místech bývalého Kraje Kouřimského. Tato kumpanie se do Vysokého propracovala s inscenací Případ Baskerville aneb Rapsodie na blatech. Volně na motivy Artura Conana Doyle napsal právě M. Drahovzal. Dramatický pokus, jak převést tuto slavnou detektivku na prkna prostřednictvím steampunkové formy s aktualizačními prvky, vyzněl dosti rozpačitě a nejvíc fungoval v samotném scénáři a potom v kostýmní složce. Na jednu inscenaci je to ale zatraceně málo, zvláště když se vše spojí s nedůsledností, nepřesností a chaosem při samotném soutěžním představení.
Martin McDonagh, vynikající britský dramatik a spisovatel s irskými kořeny, už řadu let oslovuje tisíce divadelních tvůrců. Proč tomu tak je, nechme povolanějším. Nicméně jen na tom našem amatérském písečku jsem letos zaznamenal na sedm činoherních inscenací od tohoto autora, a dokonce jednu loutkovou. Do statistického výčtu patří i inscenace DS Kolár z Police nad Metují, který do Vysokého přivezl Mrzáka inishmaanského v režii Jaroslava Součka. Poctivě nazkoušená inscenace spolehlivě převypráví děj. Vyznačuje se dobrým typovým obsazením, jednoduchou scénografií a jedním výborným hereckým výkonem. V celku se však herci a režie spoléhají především na verbální projev a obecné aranžmá, z čehož plyne, že postavy vyznívají příliš jednostranně a ploše. S ideovým vyzněním si soubor zatím moc neporadil.
ŠAMU Štítina je v posledních několika letech stálicí v programu KDP. Je to zásluha kvalitního hereckého potenciálu v souboru, který pracuje kontinuálně, a režisérů Václava a Ondřeje Bendových. Letos se oba pustili do ambiciózního díla, do hudební komedie Miroslava Hanuše, která vznikla na motivy světového bestselleru Allana a Barbary Peasových Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Dílo zábavné, v mnoha složkách až brilantní. V tříhodinové inscenaci se střídají činoherní výstupy ve formě didaktické přednášky s živými demonstrátory na téma mentálních rozdílů mezi ženami a muži. Vše proloženo známými písněmi v doprovodu sedmičlenného bandu a vtipnými choreografickými čísly. Prostě revue. Nedostatky tu také najdeme, třeba ta délka představení, hovořili jsme o nich na semináři, přesto chci konstatovat, že inscenace Štítinských patří v kontextu amatérského divadla k tomu výrazně nadprůměrnému.
Hru Pavla Kohouta Kyanid o páté nastudoval Divadelní spolek Vojan Desná – Mladá haluz. Jedná se o komorní příběh pro dvě ženy (které svedly dohromady netušené vazby z minulosti), který se dá vykládat, zda a jestli je vůbec možné se se společnou a krutou historií vyrovnat. Složité téma, otázek mnoho a odpovědí málo. Vlaďka Koďousková a Iva Halamová společně s režisérem Lukášem Frydrychem vsadili na psychologické herectví, se kterým mají zkušenosti a umí ho. Škoda jen, že od začátku hned předznamenávají, že půjde o tragédii. Civilnější herectví, které by umožnilo divákovi fandit chvíli jedné z žen a chvíli té druhé, by nám přineslo větší zážitek ze zajímavé hry.
Divadelní soubor Amadis z Popůvek se už léta věnuje především zábavnému repertoáru, a je proto zdatný na poli komediálním. Ale občas si odskočí i do jiného žánru. Vzpomeňme na jeho inscenaci Plné kapsy šutrů, která byla vysoce hodnocena na KDP v roce 2021. Letos se představil s crazy komedií Jakuba Zindulky Od silvestra do silvestra, napsanou pro dva manželské páry. A bohužel se ukázalo, že i když soubor hrát komedie nezapomněl a odezva v publiku byla slušná, tak hra plná banalit a klišé ukázala své nedostatky v plném světle. Když se hercům daří na sto procent, potom dokážou vady scénáře překonat. Tentokrát se těch kýžených sto procent nedostavilo.
Soubor Stodola ze Sivice zavítal na KDP s hrou amerického autora Jamese Goldmana Lev v zimě, která vychází z reálií anglického dvora v roce 1183. Jedná se o velmi obtížný text plný slovních intrik a pletichaření v boji o moc mezi členy královské rodiny Jindřicha II. Plantageneta. Scénář vyžaduje hodně dobré herce a ještě víc zkušenou režii. Té se ujal Marek Šudoma a podařilo se mu, že inscenace je v rámci amatérského divadla nadprůměrná. Vévodí jí dva výborné herecké výkony v hlavních rolích a jeden v roli vedlejší. Bohužel další postavy tak skvělé nejsou, potřebovaly by od režie více pomoci. Proto do plného lesku inscenaci ještě trochu chybí.
Ludvík Aškenazy v roce 1977 napsal hru Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem. Je to hra na motivy povídky Egona Erwina Kische Nanebevstoupení Tonky Šibenice. Soubor Na Štaci z Němčic nad Hanou hru pečlivě nastudoval v režii Jaroslava Lejnara, opatřil ji velkou výpravou i dobovými kostýmy. Divák se v příběhu dobře orientuje, vidíme šikovné herce, nakonec i Tonka za svoji dobrotu je odměněna, podle dobové konvence, nanebevstoupením. Jenže Aškenazyho hra je jen zdánlivě takhle přímočaře jednoduchá. Naopak je plná paradoxů. Ale to jsme v inscenaci Němčických bohužel nenašli.
Poslední soutěžní inscenací letošního KDP se stala hra Poprask na laguně aneb Bláznivá komedie v podání jednoho z nejčastějších účastníků KDP, Ořechovského divadla z Ořechova u Brna. Hru napsal podle Goldoniho Vlastimil Peška, stal se jejím režisérem, vymyslel kostýmy i scénu, složil hudbu, jak je jeho zvykem u tohoto souboru už řadu let. A skutečně jsme viděli bláznivou komedii se vším všudy. Spousty scénických nápadů, hereckých gagů, kreativních pěveckých čísel, nápaditá scéna a výsostně temperamentní hádky ve stylu italského venkova, to vše bylo vrhnuto do hlediště v typické ořechovské kvalitě obrovskou silou. Pro někoho možná až moc silnou.
Suma sumárum. Letošní program KDP nabídl deset soutěžních inscenací, čtyři inscenace nesoutěžní a jedno tradiční odpoledne s hostem. Tedy patnáct produkcí, což je v historii KDP asi nejpočetnější ročník. I dramaturgie byla pestrá. Fraškou počínaje přes klasickou činohru, hru ze současnosti, muzikál, revue až po historické drama. Kvalita inscenací byla proměnlivá, to už tak bývá, ale dodám, že letos v průměru nadstandardní. Co potěšilo, že víc než z poloviny jsme tu zaznamenali inscenace s posláním a nejen třeskuté komedie pro pobavení. Věřím, že odklon od pouhé zábavnosti není jen jednorázový.
Vedle hlavního programu tu běžel seminář režisérů SČDO pod vedením Petra Štindla, diskusní seminář KDP – půdičkáři, který vedl Miroslav Král, a také seminář KDP mladým s lektory Marcelou Plíhalovou a Petrem Theodorem Pidrmanem. Každé dopoledne probíhaly rozborové semináře o viděném, ze kterých mám sám za sebe dobrý dojem a doufám, že o to víc i hodnocené soubory a veřejnost. Takže díky, kolegové, Petro Richter Kohutová, Sašo Gregare, Petře Svobodo i Petře Kolínský. I ty, tajemníku, Ondro Bendo. A dále nesmím zapomenout ani na Větrník, zpravodaj KDP, ve složení Jana Fričová, Lukáš Frydrych, Josef Hejral. A díky patří také Ivu Mičkalovi, který už několik desetiletí přehlídku dokumentuje svými fotografiemi. No a v neposlední řadě děkuji celému přípravnému výboru v čele se Svatkou Hejralovou, že KDP si stále udržuje vysokou úroveň mezi amatérskými divadelními přehlídkami v Česku. A tak volám do všech divadelních stran: „Ať žije fenomén KDP ještě mnoho a mnoho následujících let.“
Jaroslav Kodeš,
předseda lektorského sboru
Větrník PDF – Den 10. – Sobota – výsledky
Větrník PDF ke stažení – Den 10. – Sobota – výsledky
Carlo Goldoni, Vlastimil Peška: Poprask na laguně aneb Bláznivá komedie
Recenze: Petr Jan Svoboda
Ořechovské divadlo Ořechov u Brna
Pokud někdo viděl Ořechovské poprvé, byl určitě nadšený komediantstvím, múzičností a svébytnou divadelní poetikou. I včerejší dvě představení byla přijata diváky spontánně a s potleskem, který si na závěr vynutil přídavky – evidentně připravené, neboť věřím, že Ořechovští jsou na potlesk zvyklí. Šel jsem se podívat jak na odpolední, tak i na večerní představení, a i když samozřejmě v některých okamžicích to vyšlo lépe odpoledne a v některých naopak večer, musím s radostí konstatovat, že fixace důležitých míst je obdivuhodná a zkušenost souboru se tak projevuje ve všech svých složkách.
Tím ovšem nechci vzbudit zdání, že by se nedalo na dalších reprízách ledacos ještě změnit a zlepšit.
Začnu ale tím, co mě potěšilo a co jsem opravdu jako bývalý kolega herec ocenil. Zpěv a tanec! Je vidět, že právě tyto složky patří k tomu, co se v Ořechově zkouší a piluje nejvíc a na čem si soubor patrně zakládá. Baví mě, s jakou radostí se zejména ženská část souboru vrhá na jednotlivá hudební čísla, baví mě nečekané vícehlasy a baví mě i nápaditá choreografie vyšperkovaná netradičními „tanečními“ rekvizitami, jako je různé kuchyňské nádobí, barevné trubky a třeba i různé hadry, utěrky a ručníky. Tady je soubor evidentně ve svém živlu a „pevný v kramflekách“. Reakce publika ho v tom utvrzují a z vlastní zkušenosti vím, jaký je to doping nejen pro to které představení, ale i pro práci na dalších, podobným způsobem upravených předlohách.
Tím se dostávám k úpravci, scénografovi a režisérovi v jedné osobě – k Vlastimilu Peškovi. Forma, kterou zvolil, je hravá, komediantská a plná nápadů. Bohužel v nehudební časti – tedy tam, kde je třeba projevit jinou technickou zdatnost – řeč a timing (načasování) – tam už v roli režiséra musí hercům pomoct trochu víc a zejména ukočírovat jejich temperament. Je třeba, aby se Tarantule (Daniel Konečný), paní Dýně (Lenka Chybová), ale třeba i Isidora (Libuše Pehalová) a další a další uměli soustředit na kvalitu a srozumitelnost svých replik stejně jako například patron Toni (Petr Sekanina) nebo jeho žena paní Pasqua (Veronika Pečinková), kterým rozumíme nejen každou repliku, ale kteří neztrácejí přehled o replikách svých kolegů a včas a přesně pointují tu kterou scénku či dialog.
Samostatným problémem je vděčná role patrona Fortunáta (Karel Hegner). Tady je opravdu nutné připravit jeho komickou mluvu slabiku od slabiky a velmi dobře načasovat jak překlady jeho ženy, tak i reakce těch, kteří „nerozumí“, ale kteří za chvilku pochopí. Postavy na jevišti mohou pochybovat, ale divákovi se musí dostat vtipné vysvětlení vždy a vždy v něm musí vzbudit pochvalnou reakci. Pokud však nerozumí a nepochopí, je postava Fortunáta jen jakousi komickou figurkou a jeho řeč se pak stává opravdu nesrozumitelnou. A to je u herce Hegnerových kvalit škoda. Na řadě míst se to daří, a tak jsem přesvědčen, že pokud se Fortunáto a režisér u těchto replik zamyslí a dotáhnou je k přehlednějším a působivějším pointám, tak nejen postava, ale i celé představení získá na kvalitě. Je to opravdu velmi vděčná role a v Národním divadle se na Fortunáta pana Ladislava Peška vzpomíná dodnes.
Zmiňovat se o hudební složce je u souboru z Ořechova patrně nošením dříví do lesa, ale kapela šlape a využití tuby nejen jako součást doprovodu, ale zejména k rytmizaci některých scén, je skvělé, a nakonec i okostýmování a spoluúčast hudebníka na jevišti zapadá do celé poetiky představení.
Na každém představení najdou recenzenti chyby a každé představení je zákonitě má. I já bych zde mohl sepsat, co se nepovedlo, kde představení kulhá, kde by mělo dostat „nožičky“ a kde bychom naopak rádi přibrzdili a pokochali se hereckým uměním, nápaditou režií či překvapivou scénou. Já vyzkoušel návštěvu dvou repríz – každá byla trochu jiná, ale každá mě bavila.
Takže choďte do divadla častěji – a uvidíte, že to stojí za to!
Větrník PDF – Den 9. – Sobota
Větrník PDF ke stažení – Den 9. – Sobota
Koncert Alberta Frosta
V sobotu 14. 10. 2023 od 13:30 proběhne před divadlem Krakonoš koncert jihoafrického bluesového kytaristy Alberta Frosta v doprovodu Antonína Jíny na bicí a Jakuba Hlobila na hybridní kytaru.
Přijďte se zaposlouchat do krásných tónů.